Arabská komunita žijící v Izraeli má díky životu vedle židovské společnosti větší vazby na západní kulturu. A jak říká v rozhovoru psycholog Yosef Mahagna, absolvent hned dvou fakult Masarykovy univerzity, on je přímo emocionálně závislý na České republice a Brnu. O jeho vzpomínkách na studia, ale také o jeho současné práci psychologa v Umm al-Fahm na severu Izraele jsme si povídali při jeho pravidelné návštěvě Brna.
 

Jak se stalo, že jste začal studovat psychologii zrovna v ČR a právě na Masarykově univerzitě? Máte české kořeny nebo rozhodnutí vyplynulo z něčeho jiného?

To rozhodnutí studovat v zahraničí ve mně zrálo už dlouho, už od mládí. V roce 1988 se naskytla mně a skupině dalších studentů z arabské komunity žijící v Izraeli možnost začít studovat v České republice. Přijeli jsme sem, každý s představou studovat jiný obor. Nejprve jsme v roce 1989 absolvovali v Poděbradech jazykový kurz. Následující rok jsem na Filosofické fakultě MU začal prezenčně studovat psychologii. Magisterské studium jsem zakončil v roce 1994. Pak jsem se vrátil domů do Izraele, kde jsem založil rodinu a začal pracovat.
V roce 2008 jsem se rozhodl, že chci pokračovat dál ve studiu v Brně. Přihlásil jsem se na kombinované studium sociální psychologie na Fakultě sociálních studií MU. Byl jsem přijat a dalších 7 let studoval. Loni v lednu jsem studia úspěšně zakončil a v dubnu 2015 odpromoval. Doktorské studium probíhalo celé v češtině, vždy dvakrát až třikrát ročně jsem přijel na přednášky a zkoušky. Veškeré práce včetně dizertace jsem napsal česky. Naštěstí se mi podařilo najít lidi, kteří mi pomohli s korekturami, aby byla práce po jazykové stránce v pořádku. Hodně jsem studoval, doma i při práci. Doktorské studium bylo pro mne v mnoha ohledech oproti tomu předchozímu magisterskému těžší. Měl jsem už v Izraeli rodinu, práci, byl jsem starší.

Co kolegové – studenti? Jak Vás přijali?

Rád udržuji kontakt se svými českými přáteli a známými, většina mých kamarádů z dob studií jsou Češi. Vždy jsem k nim víc tíhl než k zahraničním studentům. Mám rád váš způsob života a tradice. Navíc se mi tady stala hodně dobrých věcí, na které nezapomínám. Už od začátku ke mně byli všichni vstřícní. Na koho nezapomenu, je paní Vlasta Dvořáčková, vedoucí studijního oddělení na FF MU. Hodně mi pomohla. Dodnes si pamatuji, jak mě úplně na začátku přivítala. Také lidé na fakultě mi pomáhali, byli tolerantní, věděli, že český jazyk není zrovna lehký. I ostatní mi byli ochotní pomáhat, třeba na ulici nebo v obchodě nebo v každé instituci, kde jsem něco potřeboval zařídit. Lidé tady sice nejsou tolik otevření k cizincům, dříve ani neměli možnost přijít s nimi tolik do kontaktu. Ale nezažil jsem žádné špatné věci.

S čím jste se naopak potýkal?

Počasí. Je přeci jen hodně odlišné od počasí u nás v Izraeli. U nás je pořád teplo. Tam prší tak v období dvou tří měsíců během roku, teploty jsou pořád vysoké. V Čechách je obloha věčně zatažená, zima. To mě moc nebavilo. (úsměv)

Jaké rozdíly jste v té mezilidské rovině jako psycholog pociťoval nejvíce?

U nás je celkem běžné, že se i na ulici lidé normálně zdraví. Vztahy jsou u nás hodně silné, a to nejen v rámci úzké rodiny, ale i s příbuznými nebo sousedy. U vás lidé nemají mezi sebou až tak emoční vztahy. Bylo to pro mě zvláštní. Nevím, jestli je to dobré nebo špatné. Ale pro mě to bylo zajímavé z pohledu psychologa. Inspirovalo mě to i pro moji dizertační práci. Zaměřil jsem se na dopady globalizace na sociální a psychologické aspekty života a rodiny příslušníků arabské menšiny v Izraeli. Věci, které jsem tady viděl, jsem vyhodnotil a udělal výzkum, abych ukázal, jak moc se naše společnost vlivem globalizace změnila. U nás jsou ty dopady možná ještě znatelnější.

Jak z tohoto pohledu vychází chování lidí u nás, které jste mohl srovnat s odstupem let mezi vašimi dvěma obdobími studia?

V devadesátých letech byli lidi skromnější, lidštější, ochotnější. Když jsem se do Brna po těch 14 letech v roce 2008 vrátil, změny jsem očekával. Přeci jen byly všude – v ekonomice, v životech lidí i v samotném studiu. Lidé od té doby měli mnohem víc kontaktů se zahraničím, se západní Evropou. Životní úroveň se zvýšila. To vše je nějakým způsobem ovlivnilo.

Jaký byl v roce 1994 ten první návrat do Izraele?

Po denním studiu v Brně jsem se vrátil domů, kde jsem samozřejmě už neměl tolik kamarádů. Lidi jsem tolik neznal, celou dobu jsem byl v Česku. Adaptace na prostředí a naše životní podmínky mi vzala hodně času a energie. Trvalo to, než jsem začal být zase aktivní mezi lidmi, i když se u nás hodně dbá na silnější vztahy. Ze začátku jsem se cítil být trochu stranou. Hodně mi pomohlo, že jsem hned začal pracovat, navíc v oboru. Dostal jsem úvazek jako školský psycholog. Práce mě zavedla i do okolních měst. Díky práci jsem se zase společensky zapojil.

Kontakt s českým prostředím jste neztratil?

Jsem se svými spolužáky v kontaktu, hlavně s těmi z dob mých prvních studií na FF MU. Na toto léto jsme chystali společný sraz, zatím se to bohužel i kvůli dovoleným nepovedlo. Nezdávám to a věřím, že se opět s tak třiceti lidmi potkáme. Pravidelně sem jezdím, je pro mě nepředstavitelné, že bych alespoň jednou ročně nenavštívil Brno. Pokaždé mám hodně nabitý program, spoustu návštěv a setkání. Pravidelně čtu noviny, sleduji zprávy a dění v České republice. Hodně mě to zajímá. Je to srdeční záležitost. Moji čeští přátelé se někdy diví, že vím o událostech, o kterých ani neslyšeli. Problémem je, že nemám příležitost česky mluvit. Česká komunita je v Izraeli jen ve velkých městech jako je Tel Aviv nebo Haifa. Ta je od našeho města vzdálená čtyřicet kilometrů. U nás prakticky nemám šanci. Někteří lidé mají sice české manželky, ale z pochopitelných důvodů je nemožné je jen tak oslovit, abych si s nimi mohl promluvit česky.  

Jakou máte vzpomínku na studia?

Každý den byl zážitkem. Hned na začátku studia jsem třeba poslal rodičům fotku se spolužáky. Stála tam vedle mě i jedna kamarádka. Naše maminka to špatně pochopila a napsala mi rozzlobený dopis, že jestli se ožením s českou dívkou, už se ani nemám vracet domů. Jedna z mých prvních zkoušek byla z medicíny. Ostatní zahraniční studenti mě varovali, že je to hrozně těžká zkouška, že pan profesor je velice přísný a v žádném případně netoleruje špatnou češtinu. Byla to navíc moje první zkouška v českém jazyce. Ze strachu jsem začal mluvit najednou všemi třemi jazyky, které mi přišly do pusy – česky, arabsky, hebrejsky. Nemohl jsem vůbec pokračovat, málem jsem omdlel, jak jsem se bál. Ani po 25 letech se na to nezapomíná. Stále si pamatuji, jak jsem se strachy nemohl ani posadit.

Jak Vaše vzdělání z Masarykovy univerzity vnímají ostatní kolegové z oboru v Izraeli?

V Izraeli je to hodně prestižní záležitost, studovat v zahraničí. Má to svou váhu. Student se ze zahraničí vrátí nejen s titulem, ale s novým jazykem a také s novým, v mém případě evropským myšlením. Se schopností přepnout na jinou mentalitu. S myšlenkami, že život může být i jiný, než jsem zažil doma. Člověk se zahraniční zkušeností se změní ve všech ohledech. Z hlediska chování, morálky i vzdělání. Když jsem se vrátil s doktorským titulem, byla to v našem městě událost. Slavili to moji příbuzní, kolegové v práci, sousedé, celá čtvrť. Můžu říci, že jsem získal nejen větší prestiž - titul z Masarykovy univerzity měl vliv i na můj plat.

Jaké to je, když studujete psychologii v českém, potažmo evropském prostředí, a pak máte tyto poznatky použít ve značně mentálně i hodnotově odlišném prostředí? Jak řešíte psychologické problémy svých arabských klientů?

Teoretická psychologie je všude stejná. Arabská společnost žijící v Izraeli má svá specifika. My, Arabové v Izraeli, jsme díky životu vedle Židů v kontaktu se západní kulturou. To proto, že oni mají silné evropské vazby. Psychologie má tedy stejné teoretické kořeny jako ta západní. Z praktického hlediska máme ale jiné problémy, než jsou u vás. Rodiny mají jiné psychologické potíže, které jsou způsobené také náboženstvím. To má dopady na naše zvyky, morálku, emoce, myšlení. Je třeba nemyslitelné u adolescentů, aby měli jakékoli sexuální kontakty. Nebo mimomanželské vztahy – to vůbec není dovoleno. Všechno to je vážný hřích. Na druhou stranu arabská společnost dovolí muži mít víc žen. Problémy, jako alkoholismus, narkomanie nebo sebevraždy jsou ale stejné u nás jako u vás. U všeho, co se týká náboženství, je to jinak. Musím s nimi zacházet jinak, než tady. Ale třeba psychologické testy používám stejné, ty jsou dle mezinárodních norem. V každodenním životě pak záleží, jak s tím v praxi každý psycholog zachází. Teorie mi aspoň pomohla najít klíč, jak na to.

Řešíte problémy plynoucí z blízkosti konfliktů, nějaká traumata?

Náš region, celý Blízký Východ, je obecně dlouho neklidný. Izraelsko-palestinská otázka stále ještě nemá řešení. Někdy se ty spory projeví i v sousedských vztazích. Každopádně působí traumaticky, takže musíme přistoupit k psychologické intervenci, aby lidé mohli ty těžké věci přežít. Problémem ve společnosti je vendeta, která plyne ze zvyků. V případě, že někdo někoho zabije, je rodina povinna provést mstu. Při tragédii, kdy zemře hlava rodiny, musíme pracovat s jeho dětmi a pomoci jim terapiemi.

Mluvil jste o tom, že jste byl školským psychologem. Co přesně to znamená?

V Izraeli má každá škola svého psychologa. A to už od mateřských školek. Povinná školní docházka začíná od 3 let dítěte až do 18 let. To znamená, že školský psycholog pracuje s celou generací dětí od raného dětství až do osmnácti. Mám za sebou už 22 let praxe. Ze začátku jsem pracoval jako školský psycholog, nyní už ale dělám supervizora dalším školským psychologům. Nechodím tedy přímo do škol. V našem městě, které čítá asi 55 tisíc obyvatel, máme 25 psychologů ve školách a školkách pod kontrolou magistrátu. Před dvěma lety jsem založil soukromou kliniku. Takže praxi se věnuji tam. A taky učím na fakultě.

S jakými problémy se ve své praxi setkáváte?

Jsou značné rozdíly mezi mladší a starší generací. Mladší lidé vyhledají pomoc psychologa spíš. Ti starší řeší své problémy podle zvyků či náboženství. Psychologie obecně nebyla u nás moc známá, nyní se ale na psychologickou pomoc obrací stále víc lidí. Já osobně žádnou kontroverzi, zda řešit problémy přes psychologii či náboženství nemám. Pracuji podle toho, co jsem se naučil. U pacienta musím třeba vzít v úvahu, že je muslim, ale dívám se na jeho problém přes psychologii. Obrací se na nás také víc ženy než muži. Ženy se víc starají o rodinu. Muži chodí do práce, nemají na to čas. Na ženách je tedy odpovědnost za případné řešení problémů v rodině.

Co Vaše děti, jak Vaše studia i vztah k univerzitě, Brnu a České republice vnímají?

Mám čtyři děti, nejstarší dceři teď bude patnáct. Česky nerozumí, ale tím, že pořád doma v televizi sleduji české zprávy, přeci jen nějaká česká slovíčka pochytily. Hodně se o Českou republiku zajímají, hodně toho o vaší zemi vědí. Samozřejmě znají podle jmen moje kamarády i profesory. A podle vyprávění i některá místa a města. Manželka se mnou teď nepřijela, hlavně kvůli tomu nejmladšímu. Vzal jsem letos poprvé do Brna dceru. Když jsme sem přijeli, všimla si, jak jsem spokojený. Prý jako bych dostal dárek. Ano, návštěva Brna je pro mě dárek. Můžu se tady nadechnout a cítit v pohodě. Mám se moc dobře i doma, v Izraeli, ale jakoby mi pořád něco chybělo. Jsem emocionálně závislý na České republice. Kontaktu s Českou republikou se nemůžu vzdát, vím to, a to až do konce života. Jsem strašně rád, že jsem se odhodlal pokračovat na PhD. Díky studiu na Masarykově univerzitě jsem získal prestiž. Mám dobrý život. Uskutečnil se mi můj sen. Mohl jsem vystudovat a získat díky tomu doma dobré postavení.

Ale toho jste dosáhl hlavně díky Vašemu úsilí, pane doktore. Děkujeme za rozhovor.

Yosef Mahagna Ph.D žije a pracuje v Izraeli ve městě Umm al-Fahm, které je se svými téměř 55 tisíci obyvateli převážně arabské národnosti sociálním, kulturním a ekonomickým centrem regionů Wadi Ara a tzv. Severního trojúhelníku, 40 km jihovýchodně od Haify. V roce 1994 absolvoval na Filosofické fakultě MU prezenční studium psychologie. V roce 2008 pokračoval na Fakultě sociálních studií MU na oboru Sociální psychologie, kde v 2015 získal doktorský titul.

 

Yosef Mahagna v Brně - léto 2016

Yosef Mahagna v Brně - léto 2016

Promoce v roce 2015

Promoce v roce 2015

Zahraniční studenti v Poděbradech v 1989

1994 při obhajobě

Promoce v roce 1995

Promoce v roce 2015

Článek v místních novinách o udělení titulu PhD

Klinika v Umm al-Fahm

Umm al-Famm (zdroj: Wikipedia)

Další zajímavé články

Zaměstnavatelé, hledáte schopné studenty a absolventy? Vyzkoušejte JobCheckIN!

Spojit se s talentovanými studenty a absolventy nemusí být vždycky jednoduché. Kariérní portál Masarykovy univerzity JobCheckIN by ale propast, která zeje mezi akademickým světem a trhem práce, měl uzavřít. Zjistěte, co umí. Číst více

Přehledný rozcestník na sociální sítě

Chcete se i po absolutoriu zapojit do diskuzí na sociálních sítích vaší domovské fakulty, ale nevíte přesně, kam se obrátit? Připravili jsme pro vás přehled skupin a profilů pro absolventy, které by vás mohly zajímat. Číst více

Většina čerstvých absolventů pracuje nebo má práci zajištěnou

Více než polovina letošních čerstvých držitelů magisterských a inženýrských titulů z Masarykovy univerzity v období kolem letních promocí už věděla, jakou práci bude v nejbližší době dělat. Číst více